Název

Český ráj 8.-14.7.2019

Popis

Na letošní dovolenou s dcerou jsem vyhlídla kemp Příhrazy. Vlakem jsme dojely do Turnova a autobusem do nejbližší dědiny se zastávkou, a to do Žehrova. Pak pěšky 2 km do kempu. Tedy nejkratší cestou to mělo být 2 km, ale nějak jsme zapomněly odbočit, tak jsme to vzaly zkratkou, sice delší, ale pěknou cestou mezi Dolním a Horním rybníkem a dál po žluté značce. Naše pidichatička zvaná Trafika vzbuzovala úsměv, ale byla útulná. V úterý jsme vyrazily na první túru po červené vzhůru do skal, občerstvily se Na Krásné vyhlidce, dál Studeným průchodem na Drábské světničky. Ty jsme prozkoumaly, nafotily a pokračovaly ke zřícenině hradu Valečov a skalním světničkám. Pak jsme mašírovaly po silnici do Skalky a po modré k Obětnímu kameni. U Černé louže jsme opustily modrou a do kempu nás vedla žlutá značka. Od místa, kde se žlutá spojila s červenou, byl pěkný sešup. Středa byla odpočinková, zajely jsme do Jičína a vykoupaly se v místním aquaparku. Zpět jsme jely vlakem do nejbližší zastávky Březina nad Jizerou. Do kempu po modré 4,5 km. Jenomže do kopce se mi nechtělo, našla jsem hezkou zkratku po rovince okolo rybníka Oběšenec. Hm, polní cesta pěkná,šlapaly jsme svižně, neb slunko se klonilo k obzoru. Polní cestu však zákeřně přehradil nějaký soukromý zemědělec. Kolem ohrady byla již vyšlapaná cestička v řepce, ale z řepky jsme vyšly na louku a po cestičce ani památka. Pred námi les s hustým křovím. Vpravo to vypadalo na průsek, zamířily jsme tam a uvítal nás památný majestátní dub. Kolem něj cestička a správným směrem. Tož šup na ni! Ale po chvíli zmizela, udržovaly jsme tedy směr a hurá, cesta! Vedla na modrou a značky se už držely zuby nehty! Do kempu jsme dorazily v devět večer. V šerém lese se dceři moc nelíbilo. Za to jsme našly borůvky, dobrá odměna. Čtvrtek jsme venovaly hradu Kost. Už večer se,, těšily "na žlutočervený výstup, který jsme v úterý zdolávaly dolů. Po prohlídce hradu a obědě jsme zamířily k dočasnému domovu po silnici přes Žehrov. Na pátek slibovaly rosničky déšť. Navlékly jsme pláštěnky a šly na zastávku Březina a vlakem do Mnichova Hradiště, na zámku pršet nebude. V Hradišti nepršelo ani mimo zámek, dokonce vysvitlo sluníčko. Nahlédly jsme i do kostela sv. Tří králů s kaplí sv. Anny. Sobotní ráno se tvářilo pošmourně, předpověď slibovala déšť až do čtyř hodin. V plánu bylo zdolání čedičového vrchu Mužský. Sem tam kapka, nu což, nejsme z cukru. Červená směr Na Krásnou vyhlídku se na nás již těšila. Vyhlidku jsme minuly bez povšimnutí a vydrápaly se na kopeček s pomníkem a zpět na Vyhlidku na oběd. Na terase jsme se kochaly opravdu krásnou vyhlidkou, ale když nám začalo kapat do talířů, vyměnily jsme terasu za suché, útulné útroby restaurace. Pěkně se rozpršelo, nebylo kam spěchat. Při kávě a čokoládě se sedělo dobře. O půl druhé dešťový mrak odletěl a mohly jsme se dát na cestu do kempu. Tentokrat modrá je dobrá. U rozcestí Hrázka jsme přešly na žlutou a těšily se na, již známou žlutočervenou. Já šla po červené a dcera po žluté. Večer balení a ráno po snídani šlapat na vlak. Žádnou zkratku jsme již nezkoušely. Cesta ubíhala v pohodě. V Pardubicích jme měly čas tak akorát na oběd. Rychlík si to uhánět až kousek za Brno dolní nádraží. Tam jsme zůstali stát. Po chvíli nás stáhli do Modřic a stáli a stáli a stáli. Nakonec pro nás přijel syn autem.

Nastavení